Ten film byl(a) pohádka

V případě predikátu, který tvoří sponové sloveso být a jméno v nominativu, dochází k situacím, kdy je v komunikaci možná dvojí shoda predikátového slovesa v minulém čase, a to buď se jménem v roli subjektu (Ten film byl pohádka), nebo se jménem, kteří tvoří verbonominální predikát (Ten film byla pohádka). Z důvodu snadnějšího odlišení gramatické role obou jmen se zejména v odborném textu a v publicistice ponechá jméno v subjektu v nominativu a „přísudkové jméno“ figuruje v instrumentálu. 

In some cases a predicate formed by a copulative verb být (to be) and a noun in nominative case may be expressed in two different agreement forms in past tense: that is either with the noun in position of a subject (Ten film byl pohádka), or with the noun forming a verbo-nominal predicate (Ten film byla pohádka). For an easier distinction of the grammar role of these nouns, especially in scholarly and journalistic texts, a noun in nominative case represents a subject and a noun in instrumental case represents a predicative noun.