Kam spěje vývoj nejen flexe proprií?

Příspěvek se zaměří na formální morfologii v širším slova smyslu, tedy i na odvozování proprií, nejen na jejich skloňování, a to i se zřetelem k tendencím u apelativ. Budou se porovnávat propriální podoby systémové a novotvary užívané v současné komunikaci, shody a diference mezi apelativy a proprii. Klade se otázka, do jaké míry si současná čeština drží ohýbání jako podstatný rys flexivního jazyka a zda si udrží ohebnost u propriálních pojmenování, event. do jaké míry.

The paper will focus on formal morphology in the broader sense, i.e. on the derivation of proper names, not only on their inflection, even with regard to trends in common names. Systemic forms of proper names and new forms used in current communication, conformity and differences between common and proper names will be compared. The question is to what extent contemporary Czech retains inflection as an essential feature of inflective language and whether it retains inflection of proper names, or to what extent.